Smolař

Jsem opravdový smolař. Když sem si konečně pořídil pohodlnou a vymazlenou kancelářskou židli, abych mohl doma pohodlně pracovat u PC, můj dlouholetý spolupracovník monitor odešel do věčných lovišť... A navíc mě v noci rozbolel zub moudrosti... Takže sem toho moc nenaspal. Poslední dobou mám občas pocit že se z téhle smůly nevyhrabu. Nic méně mi to připomělo portugalskou pohádku kterou mi jednou, ve ctyři hodiny ráno, vyprávěl můj učitel angličtiny.

Byl jednou jeden malilinkatý ptáček který byl hrozně tvrdohlavý. Byl tvrdohlavý až tak, že odmitnul na zimu s ostatními odletět do teplých krajů. Patrně jen a jen proto, že byl mladý a hloupý. A jak zima přicházela, ptáček pochopil!Tentokrát to se svou tvrdohlavostí posr... teda přehnal. Vydal se na cestu, říkal si pozdě ale přece. Začalo sněžit. Během velmi namáhavé a studené cesty si ptáček chtěl na chvíli odpočinout a tak si sedl u cesty. Byla mu taková zima a byl tak unavený. Ptaček si začal uvědomovat blízkost své smrti. A tak tam seděl a mrznul. Tentokrát za svou hloupost a tvrdohlavost zaplatí tu největší daň. No ale naštěstí šli kolem krávy. No a ta jedna jaksi nechtíc upustila na zmrzlého ptačka kravské lejno. To ptáčka zahřálo a hned mu bylo lépe.Myslel si že je zachráněn. Říkal si někdo mě usliší a zachrání. Začal teda hlasitě pípat. Tu náhle šla kolem kočka a uslyšela ptáčkovo pípání. Za chvíli ho našla a z lejna vyhrabala... co myslíte jak to bylo dál? No samozřejmě. Kočka si milého ptáčka očistila pracičkama a pak ho sežrala.

No a poučení z tehlé pohádky je jednoduché. Že né každý, kdo vás vyhrabe ze sraček to s váma myslí vždycky dobře!!!!