Řešení neřešitelného

Tak jsem takhle zase jednou pročítal blogy svých známých a narazil jsem na jeden zajímavý článek. No abych pravdu řekl, moc jsem ho nepochopil. Ale nechal jsem si vysvětlit souvislosti a nad nimi sem se zamyslel. Musím konstatovat, svět je zlé místo. Ale taky musím konstatovat, že mi děti adventistů častokrát vyrůstáme v podivném sterilním vakuu. Ve chvíli, kdy proběhne naše setkání se světem na ostro, vakuum se hrouti a dochází ke katastrofě. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Pravdou je, že má osobní zkušenost je dostatečně drsná. Musím ovšem ocenit přistup svého tehdejšího domovského sboru a tím byl Prostějov. Myslím že by to mohl být příkladný postoj k řešení těchto malicherností, které se sem tam objevují v naších sborech. Můj sbor se za mne modlil, ale nic mi nevyčítal, naopak ani se slovem nezmínil. Jediný kdo za mnou přišel byl tehdejši starší sboru, jinak kazatel v důchodu, Jan Loder, který si s námi promluvil. Mohu říct, že toto bylo pro mě daleko více rozhodující, než kdyby se z věci udělala velká aferá, která by v nás možná ubila všechny naděje které v nás ještě zbývali.