Konec prázdnin.

Tak, a je tady s konečnou platnosti konec léta. Tedy alespoň toho kalendářního. Poslední dobou si začínám uvědomovat jistá mezní a magická data v kalendáři. Řekl bych, že dřív sem o tom nepřemýšlel. Prostě jsem ty data bral jako součást života. Mého života. A já je nebral nijak tragicky. Ostatní zachvacovala panika a já byl v klidu. Lidé blaznili a ja žil jako by se vlastně nic nedělo. Takže jsem se ani příliš nestresoval. No a tohle datum tedy 1. září je jedním z takových lidských mezníků. Pro někoho významný a pro jiné už méně. Významný je, asi především, pro rodiče a děti. Konec prazdnin, začátek školy. Pro mnohé stresující zaležitost. Když jdu v svých myšlenkách zpátky do minulosti, musím přiznat jisté podivné chvění ale žádný stres. Protože jsem lenoch číslo 1 vnímal jsem i svůj nástup do školy podobně, prostě nuda. Takže bych chtěl popřát všem rodičům a hlavně dětem žadný stres.