Lidé jsou stále stejní.

Nedávno mě napadlo jestli jsme se mi lidé v průběhu času nějak změnili, Technologicky vzato určitě! Přece jen pokrok je pokrok. Máme televize, počítače a další jiné vychytávky. Jsme na vrcholu technické vyspělosti. Jenže uvnitř jsme vlastně zůstali stejní. Stejná lůza jako v dobách velkého Říma. Stále si žádáme tytéž věci. Chléb a hry. Kdysi lůza přímo šílela po pachu krve, po reálném umírání v písku kolosea. Gladiátoři kteří nastoupili před rozvášněné obecenstvo jej zdravili Morituri te salutant. Mi jdoucí na smrt tě zdravíme. Vědomí si toho, že mohou kdykoliv přijít o život. Pro mnohé možná vysvobození. Kdo ovládal fanatickou lůzu, ovládal Řím. A tak si říkám možná je to samé co si dnes stále žádáme. Umírání, smrt, pobavení. Jen dnes je to možná civilizovanější o to, že je vše jen jako. Schválně kolik virtuálních lidí "virtuálně zhaslo" za celý náš technologicky vyspělí věk na naších monitorech a obrazovkách? Myslím že je to nemožné spočítat. Zamysleme se kdo nás ovládá? Kdo má moc nad našimi životy? Kdo ovládá Řím. A protože sám sebe počítám za úplně obyčejného člověka a tedy i lůzu tak už slyším Morituri te salutant. Jdu se bavit.